O Mně
"CESTA KTERÁ VZNIKÁ KROKY"

"Vše vidím jinak" (už od dětství)

Jmenuji se Kamil Schuster, a pracuji s principy Mindfulness, Procesově orientované práce, Psychologie nevědomí a s vlastním vnímavým přístupem. Jsou to cesty, které si přitáhly mou pozornost pro léčení DUŠE.

Jako FACILITÁTOR vedu k nalezení vnitřních rušivých kvalit, kterých je nejspíš dobré si povšimnout pochopit, nebo prožít a zahrnout do svého vědomí, jako část celkového osobního potenciálu. Dokud tyto zkutečnosti o sobě neznáme, nebo je nepřipouštíme, přináší většinou jen problémy v podobě depresí stresů a jiných neuróz, jako je úzkost, fobie, hysterie až třeba latentní schizofrenie.

Co je Vnitřní pozorovatel? Je to schopnost nezávislé a nehodnotící všímavé pozornosti, s jejíž pomocí lze dojít maximální SEBEREFLEXE a přijetí toho, kdo opravdu jsme. Je to hluboce léčivý proces jenž někdy bývá nazpíván jako schopnost samoléčby.

Díky sebepoznání, může každý z nás posouvat své hranice (a nejen ty své) k plnému "lidství"!


S principy osobního rozvoje, a hlavně Mindfulness jsem se setkal na své individuační cestě někdy v roce 2015 a postupně si tyto metody duševního rozvoje získaly mou plnou pozornost. Absolvoval jsem lektorský výcvik v Mindfulness u Mindfullife (Mgr. Katarzyna Korda Jedzoková) a rozhodl se toto umění vnímavé pozornosti šířit dál. Jako zajímavé rozšíření byl pro mě i semestr Školy Improvizace, která pracuje s přítomností a posouváním osobních hranic nastavených naším EGEM.

Zabývám se také oblastmi práce s nevědomím/stínem a jeho impulzy, jejichž přijetí a integrace napomáhají nalezení vlastní cesty ke zkvalitnění či zklidnění života jednotlivce. To potažmo přispívá i k zlepšení života na celé planetě ;) Studuji psychologii C. G. Junga, Procesově orientovanou psychoterapii A. Mindella, zabývám se Metodou Vima Hofa, inspirují mě tradiční Indiánské, i evropské filozofie, a další cesty procesu iniciace.

K "probuzení" podle mě vedou dvě cesty. Jednou bývá samovolný zlom po totálním osobnostním krachu, a druhou je vůle k porozumění svému životu. Ty, kteří v sobě tuto vůli najdou, bych rád podporoval jako průvodce při jejich hledání cesty k sobě a plné osobní svobodě.

Protože věřím, že naším primárním úkolem je poznání, tedy reflexe a sebereflexe, je náš "Vnitřní kraj" právě tím čekajícím, nepoznaným tajemstvím. 

Tak tedy jdu stále hlouběji a hlouběji "po cestách srdce, a bez dechu se dívám." (Don Juan)


Archetyp Netvora

Co nám říká symbolika pohádek a bájí.

Netvorové démoni a jiné "nadpřirozené" bytosti jsou tu pro nás a pocházejí z nás. První linie přichází z našeho Stínu (viz. Archetyp stínu C. G. Junga). Jde o zrcadla našich nepřijímaných součástí, které jsme vlivem výchovy a působícího okolí potlačily - odsunuli do stínu. Zde se však neztrácejí. Jejich vliv přetrvává v podobě negativních vlastností a vlivů na naše vnější-malé já (EGO). 

Teprve přijetím jejich sounáležitosti s naší osobností (v iniciačním procesu) je možné najít jejich pozitivní stránky a využívat jejich energii.

Příběh Ne-tvora (iniciační pohádka)

Inspirováno mou vlastní cestou

Před nedávnými časy v jednou nedalekém městě, žil mládenec, jehož dětství bylo zdánlivě pohodové a klidné. Při hlubším pohledu však natolik pokřivené tehdejší výchovou a vlivem okolní společnosti, že se z něho v průběhu života stal ohavný tvor v lidském těle. Inu konec konců jako zatím z většiny lidských bytostí v této naší vyspělé civilizaci. Když dospěl, podařilo se mu i přes jeho veškerá neočekávání se oženit, pořídit dům, a nakonec i zplodit dvě překrásné děti.

Vlastně si zpočátku ani nemohl, jak to tak vypadá moc stěžovat. Žil podle toho co věděl a znal. Zajímal se o druhé, ale ve skutečnosti jen o to, co oni mají, staral se o svou rodinu a neřešil přitom své pocity, každý smutek léčil nákupem nějaké radostné věci, měl krásné čisté svědomí, protože dobře věděl, že za všechno může někdo jiný, a jedl s chutí týraná zvířata i mutované plodiny. Ve skutečnosti si však bědoval, stěžoval, i naříkal, a na celičký svět klel. Trpěl totiž prokletím, jež spočívá v oddělení se. Odpojení od kouzel země duše i vlastního těla. Příčinou byla jeho nevšímavost a nevnímání.

Jak tak plynul čas, živůtek našeho ne-tvora, počal se stáčeti ku stále větším trablím a již nebylo na koupi takového materiálního léku, jenž by trápení utišil ani na chvíli. Se ženou si nerozuměl, pochopitelně pro to že za všechno mohla, a v domě už zbylo lásky jen za nehet. Nastala pak chvíle rozpadu rodiny a prodal se i dům. Svět se pro mladíka zhroutil, a tak si jej zošklivil, že on sám si v něm připadal jako netvor, protože ho přeci nemá nikdo rád.

V casech nejtěžších kdy se jeho budoucnost zahalila neprůhledným závojem nezájmu, se i k pití pokoušel uchýlit. Ani to se však nedařilo díky jeho šetřivé povaze, a hluboce zakořeněnému odporu k této cestě. V té době se mu jednoho dne zjevil kouzelný stařeček a podal mu dar se slovy. "Protože jsi nepropadl neřesti pití, a podobným cestám těch co se ztrácí, dám ti dar a novou naději. Vše ostatní je jen na tobě.

Netvor s vděčností přijal, a protože to byla kniha, počal hltati její stánky i přes poměrně dlouhou pauzu od dob kdy vzal naposledy nějakou knihu do ruky. Byla o kouzlech přítomnosti a o mukách, jež člověk žije naprosto dobrovolně, aniž by věděl, že vůbec nemusí. Bylo to vlastně o tom, co všechno o sobě člověk neví, protože se nezajímá nebo se nemá rád. Stařečkovy nějak vnitřně věřil, a tak věřil i tomu co v knize stálo a zkoušel se tedy jejími radami řídit. Začal s tím, aby sebe měl opravdu rád, měl soucit se svými nedostatky, a to pilně praktikoval a viděl, že je to dobré. Viděl a cítil nejen, že sebe raději má, ale že i lidé kolem se k němu chovají nějak lépe. A tu se stal se ve svých očích i očích ostatních lidí krásným.

Našel si tedy lepší práci, nakoupil další knížky, a začal se věnovat takové disciplíně, která mu nejen pomáhala, ale zároveň cítil naplnění a potřebu co poznal nějak předávat dál. Lidem potřebným, kteří ještě neztratili tu základní lidskou touhu zajímat se, vnímat a rozvíjet se.

Ta disciplína se jmenovala Osobní rozvoj, a jedním z hlavních směrů, jímž se náš hrdina ubíral, byly principy Mindfulness, jejichž základní podstatu vyčetl právě v té knížce od kouzelného stařečka. Kdo ví, jak se asi jmenoval, možná Zinn, a možná Tolle. To už se dnes nedovíme. Jedno je ale jisté, když se začne u sebe, změní se i svět. Je totiž jen takový, jaký si jej ve své hlavě stvoříme - jak svět a sebe v něm sami vidíme.

K.