O KULTIVACI komplexu EGO.

26.09.2018

Bývá kontroverzně vnímaný, mnohdy zatracovaný, nebezpečný či ohrožující. Spojován s tendencí nadřazování, i s hloupostí a povrchností. Jistě by se našlo několik dalších ekvivalentů přisuzovaných jediné části lidské psýché, která je schopna uvědomění si nás samých. Tedy komplexu EGO.
V poslední době jsem narážel na více než méně, negativně vnímaný význam ega, a tak mi dovolte snad krátkou obhajobu toho, co ač je tvůrcem civilizací, se člověk stále nenaučil dostatečně používat. Zároveň zde musím podotknout, že význam slova ego užívám spíše jako obecně vnímaný pojem a nezohledňuji tedy nuance v pojetích, například Freuda a Junga.

K pochopení mého pohledu, je třeba vzpomenout i jiné pojmenování ega, jako např. "malé já", "vědomé já", ale i výrazy jako mysl, či myšlení, označující v podstatě totéž. V procesu vývoje vědomý je zřejmě právě myšlení tím vrcholným nástrojem i zbraní pro existenci ve vnějším konstruktu materiálního světa, jenž nám byl dán. Každá taková zbraň má však vícero způsobů použití, a stejně jako pistole není špatná sama o sobě, leží-li někde na stole či spočívá v pouzdře, ani ego není ničím špatným, jestliže jeho síly neobracíme proti sobě, jiným a světu.

Míním tedy z mnohých poznatků, že tento vzácný dar je spíše, než jej zatracovat, a na duchovních cestách toužit po jeho rozpouštění, potřeba kultivovat a milovat tak jako každou svou součást.

Jedním z výrazných fenoménů naší mysli je tzv. Egoismus. Takto nastaveným jedincům však Ego vládne a bývá často malé a nerozvinuté. K tomu abychom nebyli egem ovládáni zcela je potřeba prvního kroku na cestě sebepoznání, a tím je probuzení vnitřního pozorovatele. Jakéhosi ne-já, které svým nekritickým a přijímavým nadhledem začne malé já poznávat. Pochopitelně je z vědomé psýché jakoby vydělenou součástí, a tím je doposud svébytnému a nepoznanému egu přidělena dualitní entita, jež díky poznávání pozorovaného může začít ovlivňovat a kultivovat jeho projekce. A zde vzniká to, čemu říkáme sebereflexe, počátky cesty k velkému JÁ tedy ke svému "středu".

Další fází kultivace vědomý, po té co si sami sebe začínáme být vědomi, je počátek rozšiřování malého já, vědomého já, čili EGA. Ano zní to pro mnohé paradoxně, ale pokusím se tuto troufalou tezi objasnit.

V mnohdy zlomovém bodě života, tedy počáteční fázi duševního probuzení se někdy pozvolna, a jindy jako lavina, začínají vynořovat části naší osobnosti ukryté v nevědomé oblasti. Může se jednat o entity na okraji vědomý, jako jsou automatické vzorce, návyky, převzatá dědictví, a také potlačené kvality v oblasti Stínu v podobě nenaplněných snů, tužeb i pudů, a jiného nezpracovaného materiálu. Zde tedy začíná ta pravá cesta, někdy také nazývaná Cesta hrdiny. Zde začíná naše vědomí za účasti bdělého pozorovatele pobírat pod svá křídla, v procesech individuace, materiál osobního nevědomý, a poznávat tak větší a větší část z celého/bytostného JÁ. To má za následek mnou zmiňované rozšiřování vědomé část, tedy komplexu Ego. Zároveň je pak paradoxně rostoucí vědomý při asistenci pozorovatele, stále méně egoistické, neboť nabírá přirozené pokory na velké cestě poznáním. Na cestě přes démony k pokladům, na cestě přes svá nejskrytější údolí. Cestou překračování hranic, a nových úhlů pohledu, které mění významy slov, jako je svoboda a štěstí nebo láska...
K.

Techniky, jakými je třeba Mindfulness, poskytují nástroje k aktivaci pozorovatele, k počátečnímu probuzení, i k vědomému sebepoznávání. Učí nás jak bez zbytečného stresu a odmítání přijmout to, co je stejně už jednou naší součástí. Zároveň MF poskytuje i nové pohledy na to co přichází z venku a prostřednictvím principu Tady a Teď, umožňuje redukovat stres v nepříjemných situacích, které se nám - ale jen zdánlivě - dějí.
K.