DÍTĚ JAKO SYMBOL BUDOUCNOSTI LIDSTVA

02.10.2019

(Muj pohled na fenomen Greta, skrze snovou rovinu)

Než rozvinu objasnění titulku a zamýšleného tématu vůbec, musím předeslat, že můj osobní názor na Gretu jako konkrétní individuum a na fakta, která přednáší, ponechám záměrně stranou a to hlavně proto, že ji osobně neznám a ve věcech ekologických, klimatických apod. jsem jen běžným laikem, stejně jako i v posuzování věcí politických nebo ekonomických. Mým záběrem je však pohled celostní, psychologický a fenomenologický. Věřím totiž, že toho nejskutečnějšího jádra věci se člověk dopátrá právě díky neosobnímu, a tedy minimálně ovlivněnému nadhledu, podobně jako se přistupuje k pátrání po jádru sdělení při výkladu snů, příběhů a bájí, jímž se také zabývám. Dalo by se totiž říci že podobě jako jednotlivec sní a svým sněním je ovlivňován, sní i svět jako celek. Pokusím se tedy nabídnout pohled na jakýsi druhý plán, pozadí neboli sekundární proces. Pohled na snovou realitu ukrytou za oponou toho co je primární a zjevné.

V případě současného téměř superfenomenu dívky jménem Greta, je podle mě prvním a výchozím bodem na cestě k porozumění fakt, že o ni zde - myšleno na snové rovině, vůbec NEJDE. Podobně jako je tomu ve snu nočním, ve kterém vystupují konkrétní nám známé osoby, nejde o ně, ale o naší psychickou tendenci či kvalitu, kterou nám symbolicky ve snu zastupují, je i Greta snovou postavou v kolektivní noční můře o stavu planety. Na této rovině je navíc pro mě ideálním symbolem zastupujícím řešení otázek budoucnosti lidského bití na planetě zemi jedině DÍTĚ. To dítě, a děti nás všech, kterým naše dosavadní nezodpovědné působení ohrožuje svět a jejich svět budoucí. Mám tedy za to, že Greta ve skutečnosti nemluví k politikům a lídrům tohoto světa, kteří jsou jen nevyhnutelným následkem a výsledkem působení síly obecného vědomí nás všech, ale mluví k celé dospělé generaci a generacím před námi končím právě teď, před prvním nevinným dítětem - Gretou jako symbolem budoucnosti. Kdo jiný by tedy měl větší právo a zároveň i odpovědnost říci "HOW DARE YOU... UŽ DOST"? To je moje otázka! Za vším co manifestuje totiž slyším "DOST - VAŠE BŘEMENO JÁ NEUNESU" To naše bezohledné a nevědomé působení na zemi jí ve skutečnosti vzalo právo na běžné dětství, a opět nemluví jen o sobě, jde o zmíněnou symboliku budoucnosti, tedy o vyhlídky dětí obecně. Míním tedy, že DÍTĚ POUČUJÍCÍ DOSPĚLÉ, je novým archetypem a právě nevyhnutelným následkem přetlaku ve světovém vědomý, který se týká hlavně budoucnosti, a je tedy i empirickým výtvorem nás všech.

Mám za to, že Greta je silný "Manifestor" a svou roli - chcete-li poslání, přijala bezezbytku. Manifestuje ne svůj osobní, ale kolektivní problém - tlak z kolektivního vědomí i nevědomí, je k němu citlivá a jako médium jej interpretuje - amplifikuje, a ano, role těchto avatarů, jak se také jinak označují, obyčejně rozděluje společnost. Většina mediálních aktivit kolem Grety jsou toho zatím jen důkazem. Vrátím-li se do roviny druhého plánu - snové reality, je toto rozdělování je však zjevnou nutností, je to lék na evidentní přetlak v poli světového vědomí. Je to jako "kolektivní disociace" - NEMOC. Vědomí totiž přijímá novou skutečnost nejprve tak, že ji diferencuje - rozdělí na dobré a špatné, pak může teprve přistoupit opětnému sjednocení - k jednotě. Cesty léčení jsou však vždy minimálně dvě. Buď se můžeme vyléčit mi sami vědomě tím, že dojde k porozumění, přijetí a něčeho obětování (např. vlastního pohodlí...), nebo se vyčistí samočinně válkou zánikem civilizace apod.

Pro léčení situace je tedy asi třeba dojít k pochopení, že to co je živé a aktuální, bývá ne zcela v prvním plánu dění, a jen po odhození osobních zájmů názorů a předpojetí je možné nahlédnout skutečnost v její nahotě. Tehdy je mysl schopna nenechat se svádět pro věc nepodstatným hodnocením toho, kým, proč a jak je živoucí skutečnost na světlo vědomí přinášena. Tehdy totiž stejně jako při hledání poselství snů, budeme schopni uhnout z cest vykonstruovaných předsudků a sebeklamu.

Ano je tady stále silná obecná nevole ke změně, ztrátě pohodlí, zisku a k jakékoli oběti ze svých výdobytků a proto stále raději poukazujeme na manifestory protože se bojíme podstaty jejich manifestů... "Proboha vždyť já bych se musel snad změnit..." anebo "teď ale ještě ne..." Naše vědomí má naštěstí už dlouhou zkušenost s avatary jako byl např. Buddha, Ježíš nebo Hitler, a proto je stále větší šance, že je svět alespoň blízko k vykročení cestou samoléčby, namísto nevědomé, ale dějinami prověřené eliminace značné části obou z přetlačujících se pólů (války a katastrofy).

Musím ještě závěrem doplnit, že možná i tento text bude nejprve hodnocen z hlediska formy a třeba i mé osoby a chyb, kterých se jistě jako dyslektik dopouštím, a obsah se tak zašlape pod kobercem nevole. Mě to vadit nebude, jsem totiž jen amplionem reprodukujícím to, co mi je svěřeno. Ale jestli snad příspěvek alespoň jednoho čtenáře přivede k odvážnému pohledu za vlastní hranici, stane se smysluplným v posunu kolektivního vědomí a to už stojí za to psát či mluvit :)

Děkuji.
K.